Shrnutí úplynulého pololetí.

Ahoj lidi, moc se blogu nevěnuji jen co je pravda. Ale i snad ten zbytek co si ho sem tam otevře a zjistí, že jsem zase nic nenapsala, už to možná vzdal a stránku zkrátka neotvírá, je možná škoda, psaní hodlám aspoň maličko obnovit, protože jak jsem zjistila ani na FB nemůžu vyžvanit tolik jako tady. 

A tak tedy, skončila jsem příspěvkem jsem jsem snad kdesi v lednu sepsala jak probíhaly mé poslední Vánoce a silvestr, a jak jsem víceméně, měla nudu jako v Brně. 

No a tak všechno je jinak.



Začnu asi tím, že to vyklopím od začátku. Že stále vylepšuji byt jak se jen dá, aniž by byl nějak moc přeplácaný, dokonce jsem se rozhodla že ho nějak vymaluji, a tak jsem jej oživila mou oblíbenou fialovou barvou. 

Nevím, zda jsem psala, že jsem si nechala udělat malé tetování, na nárt nohy, a celé to znamená, můj čínský roční horoskop, který naprosto vystihuje moji povahu - ono někomu se zdají horoskopy šílené hlouposti, když se však začtete do těch co mají něco znamenat, a připustíte si, že i taková může být realita, pomůže to kdekomu najít své já, možná jen část, možná i celé, a já jsem tak spokojená. Tetování jsem si navrhla sama, a můj známý mi jej zhotovil přesně jak jsem chtěla. Jen se to muselo jít nechat opravit, jak už to tak bývá, a protože jsem použili nějakou moc bledou barvičku, fialová na něm není vůbec vidět, a musím uznat, jsem srab, abych tam šla potřetí. Takže jsem si řekla dám tomu rok od té první části, a protože to bylo v zimě, nechám to tedy na zimu. 

Už jsem od nějakého ledna začínala pociťovat, že jsem moc sama a něco a nebo někdo mi chybí. Chtěla jsem si tedy někoho najít, byť už jen na pár společných chvíl ať ty zimní večery neprožívám sama, protože po pár měsících mi začínalo býti opravdu teskno po lidské přítomnosti, a vlídném slovu. A po těch několika měsích odbývání se a nestarání se o to, co mám na sobě a jak se ke komu chovám, jsem se nad sebou zamyslela a světe div se, ono to zabralo. A velmi rychle. 

Po pár trapných pokusech se konečně našel někdo, kdo mě má rád, takovou jaká jsem, a i když se snaží mě pár věcí naučit mé tvrdohlavé já to chápe velmi pomalu. Zatím to klape, i když se znám a vím jak těžký boj svádím sama se sebou. Abych nebyla nesnesitelná mrcha.

Líbil se mi už nějakou dobu, ale nějak jsem neměla odvahu jej oslovit, nebo mluvit s ním jinak než pracovně. Což jak jistě dobře naznačuje, pracuje ve stejné firmě jako já. Bylo to hodně zvláštní, koukal na mě tak nějak jako kolega, nic ničemu nenaznačovalo. Ale jednou, když mi byl s něčím poradit, se mě dotknul a já začala uvažovat proč, v běžném provozu by mi to ani nepřišlo, ale on něj to bylo snad něco jako znamení, já vlastně nevím, a zas se asi měsíc nic nedělo, a já na ten dotyk přestala myslet. Když mě ale pozval na výlet a já si stále nebyla jistá, zda doma nemá někde nějakou přítelkyni nebo dokonce manželku (což se nepotvrdilo), nabralo to jakýsi rychlý spád, a vlastně ještě týž večer jsme věděli, že už to je víc než kamarádství. Jak se vlastně pozná zamilovanost?

Byl konec března a co čert nechtěl, už se konečně mám zase s kým smát, a to je asi pro mě to nejdůležitější. 

No a tak si výletujeme, máme rádi dobré jídlo a auta, techniku obecně, a rádi lenošíme, 

a co navíc naprosto jsem se zbláznila a začala jsem sportovat. 

Kvůli jedné hodině badmintonu, na kterou mě pozval někdo úplně jiný jsem si koupila raketu na badminton, protože jsem nechtěla hrát s nějakou pro děti - jenže badminton jsem do té doby nehrála víc než rok, a to navíc žádným závratným tempem. Zjistila jsem, že Jirka (tak se mimochodem jmenuje) taky rád a trochu na profi úrovni hraje, a tak chodím trénovat, než dostanu dostatek odvahy se mu postavit. Zatím jen s kamarádem, abych nebyla za úplného loosera. Plus jsem si koupila nové in-line brusle, a nechala si opravit kolo, aby se na něm dalo jezdit aspoň nějaké kratší trasy. 

Taky jsem se nechala ostříhat a tak po dvou a něco letech mám na hlavě ježka, a delší ofinu, prý se to tak moc lidem líbí, ale je pravdou, že je to náročnější na údržbu, pokud to má vypadat jakž takž, tak se to musí fakt často stříhat, rychleji jsou na tom vidět odrosty barvy, a pokus s tím že je tedy nechám odrůst na svou původní barvu (plavá blond) se sice skoro povedl, ale nejen že jsem vypadala nevýrazně jako mrtvola co jí někdo namočil vlasy do louhu, tak mi to nebylo ani drahou polovičkou schváleno, a po posledním ostříhání si vymohl tu tmavší hnědou. Jedinou výhodou že oproti delšímu mikádu to nemusím mýt každý den. 

Taky jsme v červnu poprvé přesvědčila chlapa, aby šel se mnou pochodovat jako každý rok jezdím, za boj proti rakovině prsu s Avonem. Což mělo opět naprosto úžasnou atmosféru za což bych chtěla všem poděkovat, a jsem ráda, že jsem se mohla zúčastnit. 

To by pro tentokrát bylo asi vše, myslím že i tak ten shrnutí půl roku bylo dosti dlouhé, i když v něm nejsou všechny detaily, jako bych se rozepsala mít ke každému tématu nějaký svůj příspěvek.