Darování Krve

Daruj krev - zachráníš život! - jeden příspěvek z dob dávnějších, ale myslím, že je zajímavý i teď 

- tenhle slogan, jsem dosti často vídávala na plakátech, jak v nemocnicích, kde jsem párkrát zavítala, tak v autobusech MHD.

Jít darovat krev samotnou by mě to snad ani nenapadlo. Jednou se Jiřík rozhodl, že to zkusí, a že půjde u nás ve městě do krevního centra. Řekla jsem si, že takhle pomoct není vůbec na škodu. Jenže mi to tehdy znemožnila operace páteře, a tak se odkládalo a odkládalo...časem snad i zapomnělo.

A tak jsme se konečně skoro 10 měsíců po mé operaci, rozhoupali zajít do nemocnice ve Frýdku-Místku, kde nějaké ty mililitry podarujeme.

Již několik dní před tím jsem sbírala odvahu, jelikož jehla, kterou je krev odebírána je o dost hrubší než jehla, kterou Vám krev odebírají běžní lékaři. Sbírala jsem informace z internetu, a dočetla jsem se zhruba 16-20 hodin před odběrem by měl člověk držet lehkou "dietu" né být hladem, ale nejíst tučná a moc kořeněná jídla, také vynechat alkohol. A před samotným odběrem se nasnídat. Když tak neučiníte doma, nasnídáte se přímo tam - člověk nesmí být na lačno - pak by se jim tam složil, což asi není moc žádoucí.

A bylo tedy 17tého srpna 2009 a my se s Jiříkem tedy sbalili, vzali si sebou občanku a kartičku pojištěnce a vyrazili směr nemocnice. Kromě toho, že neumíme číst a spletli jsme si dveře vše šlo hladce. Mile mě překvapilo, že se na tomto oddělení - v případě Frýdecké nemocnice oddělení skrývající se pod písmenem "O" - opravdu zaměstnanci chovají, jakože jste jim něco přišli darovat - jsou velice milí a šikovní.

A jak odběr probíhá?
existuje několik internetových stránek, kde se dočtete co Vás čeká, jak to probíhá. A co máte pak dělat.

Nejprve Si vyplníte dotazník - o nemocech, operacích, infekcích v rodině alkoholu a tak dále. Ten odevzdáte, a pošlou vás na moč, kterou odevzdáte sestřičce do okénka. Pak následuje, série vyšetření. Do zkumavky odeberou krev ze žíly, aby zjistili krevní skupinu, krevní obraz - zda je krev v pořádku a další testy. Načež Vás pošlou sednout, a pokud jste nesnídali, tak nasnídat se případně si dát alespoň čaj. Pak si pro mě přišla paní doktorka, aby mi změřila tlak, zapsala si váhu další nezbytné údaje. Načež přišly výsledky a mě bylo sděleno, že pro tento den darovat nemohu, jelikož mám nízký počet bílých krvinek - ale tohle není důvod nepřijít o 3 měsíce později - budete-li mít stále zájem.

A tak jsem se o tři měsíce později vydala dnes opět do stejného zařízení. Úvodní postup je stejný, krom toho, že už nenabírají plnou zkumavku krve, ale jen z prstu na krevní obraz. Opět následuje čekání na zavolání. Dnes byl můj krevní obraz v pořádku, akorát tlak se jim nelíbil a tak říkala, že si mám jít sednout, že ani puls se jí nelíbí, a tak se mám uklidnit. Po asi 15 minutách a 3 skleničkách vypitého čaje mě zavolala znovu - vše bylo v pořádku - a tak mne poslala na umytí rukou až po lokty a vydezinfikování místě vpichu.
Musím říct, že paní doktorka, která vybírala žílu vybrala dobře. Trochu jsem se zhrozila té velké jehly - ale bylo mi vysvětleno, že malá by se mohla ucpat a pak by to neteklo. Vtipné bylo, že mi krev po chvíli přestala téct sama a tak jsem dostala do ruky takovou antistresovou červenou krvinku :-) Krev tekla krásně a za necelých 8 minut jsem měla naplněnou konzervu. Ještě před samotným odběrem, mi byly předány vitamíny od mé pojišťovny. A spousta papírků. Tady ten do schránky na použití krve, tam ten na soutěž, tuto paragraf a tam ten na jídlo.

Po samotném odběru následuje ještě několikaminutový odpočinek, a jídlo. Mě dali klobásku a čajík, nebo taky kafe - ale mě přijde kafe odporné tak jsem zvolila čajík - na cestu jsem dostala džusík a čokoládku.
Samotný vpich mě až překvapil, že to nebolelo víc než jakýkoli jiný vpich mnohem tenčí jehlou. A to že za sebou už pár vpichů mám.
Po odběru jsem se cítila velice dobře, a ani mi nepřišlo, že jsem vlastně chudší od 470ml krve. Ovšem těžce se cítím až teď pár hodin po odběru - jsem taková unavená a citím se celá těžká - není to zlé, ale skvělé to taky není.

A ještě něco ze života a hlavně mé rodinky: den předem jsem mámě musela oznámit, že jdu na krev, aby se mnou hlavně nepočítala s jídlem, jak oběd, tak večeři jsem si vymýšlela sama. A perličkou večera bylo, když mi řekla že:" ještě aby se přispůsbovala držela před odběrem nějakou zatracenou dietu né? Chtějí krev? Tak si ji mají vzít jaká je, a pak si ji vyčistit" - tohle mě doslova dostalo. No a zakončila to větou : "a kolik to nese peněz?" po téhle větě jsem rezignovala odešla do svého pokoje - protože když jsem řekla že chci DAROVAT krev - neznamená to prodat krev. Načež mi řekla: "há tak to bych tam nešla zadarmo jim budu cosi dávat" :-D
Otec v tomto směru nemá pro mě pochopení a řekl mi - "nedám krev - sám mám málo"

Já sama se řídím heslem: Daruju krev, protože sama nevím, kdy ji budu potřebovat. Ale tohle si myslím uvědomí ostatní lidé, až se jim opravdu něco stane, a tu krev budou potřebovat. Možná bych se teda nesmála, ale vtipné by mi přišlo, kdyby komukoli, kdo má takovéto názory na darování - nikomu tedy nic nepřeju -ale přesto by jim řekli: "nic mu nedáme, sami máme málo." A nebo Ať tu krev zaplatí - by mě pak zajímalo jak by se takový člověk tvářil - až by se probral - jestli by se probral.

Tak snad jsem celý proces popsala dobře a srozumitelně, a doufám, že jsem některé třesavky i uklidnila, že to opravdu nebolí, a můžete tím docela i pomoct.