Výletování II.

A je tu druhá část. Jelikož tam, kde jsem všude byla na skoro konci srpna, a co všechno se událo, rozhodla jsem se článek rozdělit raději nadvakrát. Aby v tom nebyl chaos, větší než už je. Najednu stranu si říkám, že poznatky a zážitky by se měla sepisovat honem, dokud má člověk v paměti ty nejpikantnější zážitky. V tomhle tom musím uznat, že obdivuji francouszkou Lenku - jednu moji čtenářku, která sepisuje jako drak i po několika měsících jeden článek. 

Moje výletování pokračovalo několika výlety na Žermanickou přehradu, taktéž nedaleko našeho města, ale bohužel jsem sebou neměla foťák, ono, někdy je to tak lepší, jelikož lidi dneska berou hlavně to, co jim zdaleka nepatří - naštěstí nemám vlastní zkušenost, ale jiní by mohli mluvit. S mým drahým jsme si udělali několik hezkých vyjížděk do okolí ať už jsme byli na kopečku ve Skalici, nebo na Větřkovické přehradě - kterou mnoho lidí nezná ač je od okolních měst jen pár kilometrů - dokonce z Příbora a Kopřivnice, byste k ní pěšky došli. Nějak jsem však fotili jiné záležitosti, než které by se hodily sem ukázat. A tak fotky "neznámé přehrady" až jindy, snad až se tam pěšky někdy vypravím. Až tedy na jeden večer, kdy jsem testovala půjčenou zrcadlovku od Sony. Musím říct, že se mi s ní fotilo hodně příjemně, a fotky si myslím vyšly hezky. 

 Housenka, která se kdoví jak dostala na moji fotobrašnu, a tak jsem si ji dovezla až na žermánky, kde jsem z ní udělala modelku :-)

Výhled z hráze někdy kolem 8 hodiny, byl přímou kouzelný

jedna z Bezručovy vyhlídky v Sedlištích

Možná hned v tu samou neděli - tipuji dle stále půjčeného foťáku, jsem se rodinou opět vypravili na výlet, do Beskyd, kde si otec chtěl připomenout jeho mládí - a koupání v ledové řece jen asi 1,5 km od přehrady Morávka. Nakonec jsme si barbarsky autem vyjeli na Slavíč, abychom si mohli dát po "náročném" výjezdu pivo a hranolky. Náladu mi akorát zkazily vosy, které se letos nejspíše přemnožily, jelikož jsem je chudinky zabíjela a po mém odchodu zůstalo po zemi asi 30 mrtvolek. Tím však nás výlet neskončil, a já si jela pro rybičku na gril do rybárny pod prašivou, a ještě jsme se stavili na splavu, o kterém jsem psala v předchozím článku. Jelikož to byla stejná řeka, a teplota jí moc nestoupla nehodlala jsem se koupat ani na tomto místě, vydala jsem se fotit pavouky v sítích. A takhle to dopadlo:

No a to by zhruba bylo vše, o výletu do Ostravy, a jak jsem dostala novou práci, snad až příště. Dnes už budu ráda, když srovám bačkory před postel, a půjdu zalehnout.