Výletování II.

A je tu druhá část. Jelikož tam, kde jsem všude byla na skoro konci srpna, a co všechno se událo, rozhodla jsem se článek rozdělit raději nadvakrát. Aby v tom nebyl chaos, větší než už je. Najednu stranu si říkám, že poznatky a zážitky by se měla sepisovat honem, dokud má člověk v paměti ty nejpikantnější zážitky. V tomhle tom musím uznat, že obdivuji francouszkou Lenku - jednu moji čtenářku, která sepisuje jako drak i po několika měsících jeden článek. 

Výletování

Končící teploučké léto mně přimělo k tomu abych si pospíšila konečně a začala výletovat. A nečekat na nikoho až někdy pojede se mnou. Z čehož vzniklo pár zajímavých procházek, pár zajímavých výletů autem, a tak některé moc povedené fotky. No a abych udělala něco pro zdraví, tak z toho vylezlo i pár výletů na kole. Jelikož toho bylo spousta, ale mnoho už si jinak než z fotek nevzpomenu, pokusím se to tedy nějak shrnout. Bohužel toho je tolik, že se to do jednoho článku nevejde.

English camp 2011

Už podruhé jsem se zúčastnila téhle super akce se skvělýma lidma - no abych nekecala minimálně teda většina byla skvělá. No asi bych, ale pro neznalé měla vysvětlit co to vlastně je za akci. Ti kteří jste snad četli článek loni, nebo ti kteří jste tam se mnou byli, klidně tohle můžete přeskočit:

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Nuže: je to kemp, kde se mluví povětšinou jen anglicky, ale na češtinu se nezapomíná, je to camp, kde si lidi užívají srandu, sporty, Američany, sladkosti a samozřejmě americkou angličtinu. Koná se v různých koutech republiky A abych nezapomněla, je to kemp který pořádá Křesťanská akademie mladých (KAM)

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Celá naše banda

Report z Prahy

Jedna z mnoha věcí co mě těší na cestách do Prahy, že tam většinou nejezdím jen tak z rozmaru a zbytečně. Stejně jako loni jsem totiž byla pochodovat za Zdravější prsa s Avonem. Avonka jsem již několik let, a tak mě to opravdu baví. Obléknout si růžové tričko, bílé kalhoty, a jít. Několik kilometrů, a vždycky se k nám někdo přidá. A po druhém ročníku se z toho asi stane i tradice :-) Společným pochodováním neporazíme rakovinu jako takovou, ale můžeme pomoci vybrat finanční prostředky na prevenci a následné rekonvalescenční pobyty pro ženy, které onemocněním prošly.

Letos jsme s Terezkou vyrazili do Prahy uz v pátek dopoledne, a jak jinak než žlutým autobusem. V praze jsme byly něco po 17 odpolední - cesta se sice táhla jak dlouhá špageta, ale to je tak hold asi vždycky, když se na něco těšíte.